Lidskost má svou hodnotu. Krátká úvaha nad tím, proč být člověkem stále dává smysl, o přijetí sebe sama.
Ženské nemají smysl pro nesmysl. Uzavřel jsem se do mužského duševního světa.
Čas někdy na svém pochodu vstoupí do vlastní stopy. Vidím před sebou klidnou, rozvážnou nebojácnost, pocit, který hledám a málokdy nalézám, pocit, který se tak těžko odívá do slov. Hovoří o věcech křehčích skleněného vlasu. A je tu přede mnou a bude tu, až nebudu.
Asi dlouho jsem tam stál, jak jsem přemítal, že být člověkem přece jen není tak špatné.
(Volně z knihy Italské prázdniny; Jan Werich)