Ženské nemají smysl pro nesmysl. Uzavřel jsem se do mužského duševního světa.
Čas někdy na svém pochodu vstoupí do vlastní stopy. Vidím před sebou klidnou, rozvážnou nebojácnost, pocit, který hledám a málokdy nalézám, pocit, který se tak těžko odívá do slov. Hovoří o věcech křehčích skleněného vlasu. A je tu přede mnou a bude tu, až nebudu.
Asi dlouho jsem tam stál, jak jsem přemítal, že být člověkem přece jen není tak špatné.
(Volně z knihy Italské prázdniny; Jan Werich)