Sbírá střípky. Pozoruje lidi ve vyprávěních, ve vztazích, v rodinách. Jako by k nim vztahovala obě ruce, brala jimi, co mají naloženo a plnou náručí to odevzdávala vzhůru.
Říkají si obyčejné ženy. O takových se nedozvíme. Žijí svoje (ne)obyčejné životy bez potřeby pouštět svoje křížky na špacír, jdou svou cestou tak, jak přichází. Kde by jiní dávno zatínali zuby, chodí bosky; hrdinky všedních dnů. Všechno je tak, kam jim paměť sahá a oplocená představivost dovoluje. Nad důvěrně známým není moc co přemýšlet. Odevzdání ženám, sílu mužům, intimita jen potichu, umění snad jen kousíček až pro radost.
Dokáže vidět pravdy, o kterých se nemluví. Vypráví o sobě a přitom pojmenovává ty jejich, jednu po druhé. Popořádku, jemně, zlehka, aby nevylekala, aby toho na nikoho nebylo příliš. Dohlédne pod tučnou vrstvu bílé masky, kde se v hloubi skrývá velmi soukromá autonomie. Za dokonalým přednesem veršů umí rozkrýt v pravdě lidskou schopnost komunikace. To všechno pak pokládá vedle sebe. Jedno do druhého zapadá, jako dokonalý hlavolam. To jsou pilíře, na nichž závisí kvalita našeho života ve světě*. Dokáže uchopit ten křehký princip mikrokosmu skutečného dění světa, jehož si většina lidí není téměř vědoma.
K pochopení světa stačí zkoumat rodinu a tyto její životně důležité hodnoty, na kterých se staví*.
Snaží se poskládat své střípky vedle ostatních a ptá se, kdy sama k sobě tak ztvrdla? Nejspíš někde na cestě. Asi někdy tam, kde pro ni byl život neslučitelný s životem. „Musím přestat čekat, až to samo přejde,“ pokouší se nasměrovat. Ve snaze se některým věcem vzdálit, aby pro sebe získala nadhled, aby prohlédla to, co umí pojmenovat druhým, opisuje obrysy z toho, co vyplouvá na povrch. Ze svého života, ze sebe samotné, vidí jen malý kousek; špičku ledovce, bezpečnou vrstvičku, a sama podstata zůstává skryta někde hluboko. Přitom její osud závisí na pochopení citů a potřeb, které leží pod povrchem každodenních událostí. Chceš změnit svět, změň rodinu* a odevzdej, co máme naloženo.
text pro grafické listy gejša-žena, vernisáž 13.9.2024
( *inspirace z Knihy o rodině Virginie Satir)