Obyčejná láska možná umí jen o něco víc dávat a o něco méně přijímat. To ta opravdová není jenom o tom, říkat krásné řeči. Oslovovat se zlatem a převlíkat se za pohádkovou bytost, mluvit jako král a slibovat hory doly, jen aby ti bylo na chvíli dobře. Ale o tom být tu pro sebe jak v dobrém, tak ve zlém. Ukazovat si a dávat vzájemně, obětovat se pro druhého, být mu věrný a důvěřovat. Umět si o všem promluvit a starat se o druhého i v těch nejhorších věcech.
Je mi smutno v duši. Historie se opakuje, protože na světě nejspíš není dost příběhů, aby každý z nás mohl mít svůj vlastní, úplně jiný než všechny ostatní.
O čem to celé je; dá se v lásce najít velkorysost?
Třeba to není o tom, co chceme.
Ani to, co máme. Ale to, co vydržíme.
text Adéla Kriegerová k obrazu Láska nebeská, vernisáž 13.9.2024