Přeju si tě vedle sebe.
Přeju si mít odvahu říkat i nepříjemné věci.
Přeju si umět opouštět dřív, než mě to spolkne.
Přeju si moct otevřít okno a nadechnout se vůně lesa, kdykoli se mi zamane.
Přeju si pestrobarevnou květinu, která voní po tvém ranním pohlazení.
Přeju si ovládnout klid mysli a rozdávat ho neklidným.
Přeju si umět říkat díky i za věci, které neumím přijmout.
Přeju si nebrat věci tak vážně.
Přeju si, ať příležitosti dál přichází. (Julko, díky za ni!)
Přeju si vědět, jak projít, dojít a nezblbnout u toho.
Přeju si naučit se rozeznávat dřív, než si rozedřu kolena.
Přeju si vizi, která vede moji cestu, k ní ambici, která nezná limity, protože pak budu mít budoucnost, kterou by mohly utvářet moje děti.
Přeju si umět netlačit řeku.
Přeju si nemít nesplnitelná přání.
Přeju si už nemít slzy.
Přeju si nepřát si.
Vybírej s rozmyslem, protože se ti může dostat, čeho žádáš. Každý život se skládá z milionů rozhodnutí. Kolik máš barev příležitostí, tolik máš květů života. Stačí, abys udělal(a) jedinou věc jinak, a tvůj život by vyprávěl jiný příběh.
text pro obraz Ibišky, vernisáž 13.9.2024