Netušila jsem, že slova toho v sobě dokáží mít tak moc. Že jedna věta může být tak plná. Mají větší moc než jen mluvit o věcech. Vzbuzují emoce. Dotýkám se slov, jako by to byl nějaký vzkaz.
Přišel jsi zas
A zaslepil mi oči
Jak odlesky slunce na moři.
Sotva si připadám volná
Měsíc na okně vykreslí tvou tvář
Pokaždé, když na tebe zapomenu
Tvé oči uhranou mé srdce, přestane tlouct.
Tak sbohem
Až do chvíle, kdy se vrátíš.
Dotknout se někoho jiného, znamená odevzdat mu část sebe sama, část, kterou už nikdy nedostanu zpět. Musím tě teď nechat. Nechat tě být. Láska je moc často důvod zůstat. A jen málokdy důvod jít. Pouštím lano a nechávám tě plout. Právě příliv v mém srdci tě osvobodil a nechal tě plout. Už dlouho vím, že lidé nezůstávají.
(volně z knihy Kde zpívají raci; Delia Owens)