Cesta vody nemá ani začátek, ani konec. Život plyne vytrvale jako řeka. Někdy velmi pomalu, zdá se, jako by se čas téměř zastavil, jindy se zdá, že se valí divoce jako horské vodopády a nedá se ovládnout. Všechny řeky míří jedním směrem – do moře. Moře je všude okolo tebe a oceán je v tobě; v jeho hlubinách dřímá tvoje síla. Voda spojuje všechny věci – život se smrtí a světlo s temnotou. Moře je tvým domovem, na hladině pluje tvoje nejistota. Snažíš se jí dotýkat jen zlehka. Ucítíš první kapku, jak ti stéká po tváři. Moře dává a moře bere. Bylo před tvým narozením a bude tu i po tvé smrti. Ten pocit je tak blízko, až ti po zádech přeběhne mráz.
Obzor prořízne blesk a hrom ti rozvibruje hrudník. Vtom se vzbudíš, ležíš v dávno chladné vodě ve vaně. S úlevou se zvedáš a snažíš se co nejrychleji najít ručník, oblékáš do pyžama. Stěží dojdeš do postele, lehneš si a jdeš snít dál.
text Anna Kriegerová k obrazu Koráb v bouři, vernisáž 13.9.2024