Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Kráčej vedle mě a buď můj přítel. To je ta nejdůležitější věc, kterou jsem se kdy naučil: to nejlepší, čeho kdy dosáhneš, je, že tě někdo druhý bude milovat. Bez přátelství je člověk ztracen. Přítel je někdo, kdo ti připomíná, že jsi stále naživu.
Můžeš chtít po nesmrtelnosti, aby si sedla do křesla a řekla něco, co by se mohlo tesat do kamene? Přej si a vybírej s rozmyslem, protože se ti může dostat, čeho žádáš. Smrt je soukromá a nikdo a nic ji nemůže zastavit. Pokora, strach ze ztráty důstojnosti a to, jak je život krátký a hlubina smrti nezměrná, to všechno je tu s námi.

Když ztrácíš morální hodnoty, ztrácíš sám sebe. Možná se dřív ztratíš sám v sobě a morální hodnoty tu zůstanou viset ve vzduchoprázdnu a budou čekat, kdo se jich ujme a vezme za vlastní. Snad je posune dál a dá jim nový rozměr. Snad jim nezkřiví vlas a nezneváží, co jsi jim za své roky obětoval. Možná tu budou muset osiřele dlouho čekat, než se jich někdo ujme. Snad to bude ten, kdo by ti byl dobrým přítelem. Bude kráčet stejně rovně jako ty. A i když občas zakopne, bude umět udržet sebe, Tvé hodnoty a s nimi své přátele stále naživu. A tak se udrží ta nekonečná energie dobra, pro kterou stojí za to žít.
(Volně z knihy Nejšťastnější muž na Zemi; Eddie Jaku)