Tak málo jsem stýkal s jinými lidskými bytostmi, že jsem trávil neobyčejné množství času rozmlouváním se svou nervovou soustavou. Slova jsou krásná a mocná, ale když jsem jí je četl, ztrácel jsem pocit, že spolu mluvíme my dva. Všichni trpíme tím, že nedokážeme vidět pravdu toho druhého. Rosa padá nejhustěji, když je noc nejtišší.
Důležitá věc bývá ta, na kterou se nikdo neptá. Pravdy člověk dosahuje skrze nevíru a skepticismus, nikoli dětinským přáním, aby se stalo, co chce. Proč jsou všichni velcí filozofové pesimističtí? Růst je odměnou za bolest. Boha jsme stvořili my a společně jsme jej zabili. Dnes jsem pochopil, že nejlepší učitel je ten, který se učí od svých učedníků.

Říkám si, jestli má lékař lidi připravovat o rozhodnutí, zda si přejí své smrti čelit nebo ne. Jeho úkolem je mírnit stres a posilovat v lidském těle jeho schopnost uzdravit se. Když teď přemýšlím o svém životě, cítím se ztracený nebo podvedený, jako by si nebesa se mnou ošklivě zahrávala nebo jako bych celý život protancoval na nesprávný rytmus.
Chceme létat, ale to se nenaučíme létáním. Nejdříve se musíme naučit chodit, a prvním krokem k chůzi je pochopit, že ten, kdo nevládne sobě, je ovládán jinými. Je snadnější, mnohem snadnější, poslouchat někoho jiného, než přikazovat sám sobě.
S odstupem se zdá, že ten rytmus byl správný, ale já jsem na něj tancoval špatně. Můj den nastane až pozítří. Někteří filozofové se rodí až po smrti. Můj život by byl úplně jiný, kdybych jej neztratil. Vzkazuji mému snu: nes ducha mé duše dál do budoucnosti.
(Když Nietsche plakal; Irvin D.Yalom)