Překvapuje mě poznání, že jediné, čím musím být, už jsem. Vím teprve až když procítím. Mám čím dál tím silnější pocit, že život je hra, ve které mám něco pochopit. Všechno pomíjí, jen nepojmenované zůstává. Možná celý život je o tom, pochopit a vnímat okolní svět, neboť na tom záleží, ať jsme jací jsme, věříme čemukoliv, protože jinou planetu nedostaneme. V každém okamžiku máme moc si sami zvolit, jací a kým chceme být v tomto světě. Jen rozhodnutí skočit, zpívat, zívat nebo se prát. Je to jen na nás. Je to naše rozhodnutí. Nikdo nám nemá právo nám ho brát. Je to hra našeho života.

Chytrý člověk si dělá přátele a moudrý hledá cestu k Bohu. Laskavost zklidní náš život. Stačí druhému naslouchat a hledat, co nás spojuje. Nemohu nabídnout než přátelské mlčení. Cesta do ticha je cesta
k sobě. Chci se k mlčení, jež je mi vlastní, naučit nejlepší reakci na negativní počínání vůči mně; jen úsměv, ticho a …čistá nereakce. Vždy. I proto, že nevím, s čím ten druhý právě bojuje. Co člověk činí druhému, činí sám sobě.
(volně z knihy Kniha o tichu; Josef Formánek jako obyčejný vypravěč neobyčejných příběhů opsaných od života)
komentář k příspěvku Formánek