Nikdo nás nemůže připravit o to, o co se předem připravíme sami. Aby se člověk změnil, musí si uvědomit své pocity a to, jak jeho tělo rezonuje s okolním světem. Nemáme v plánu být stejní jako naše rodiče. Zdá se ale, že jsou nám stále v patách, i když utíkáme opačným směrem.
Nemusíš být dobrá. Nemusíš ničeho dosáhnout. Není zapotřebí, aby ses ve své touze úplně některých svých částí zbavila a odřízla je. Prostě je přijmi. Nehledej logické řešení duchovního problému. Stačí být sama sebou. Najdi soucit sama se sebou. Protože teprve když máš dost soucitu pro sebe, můžeš soucítit s ostatními. Soucit je něco, co umožňuje bolesti a lásce usídlit se vedle sebe. To, co se stalo, nemůžeme odčinit jinak než tím, že budeme vyprávět příběhy a postupně je napravovat. Soucit s sebou přináší respekt ke zkušenosti druhých, i když je třeba nechápeme. Přijímat jiné lidi bez ohledu na vlastní představy a omezení.
Možná, že dospělým je tak zatěžko zažívat úžas proto, že až moc myslím na to, co bude potom. Někdy si musíme vyprávět příběhy, abychom dokázali jít dál.
(volné fragmenty z knihy Ve stínu hory; skutečný životní příběh cesty Silvie Vasquez-Lavado s vrcholovým výstupem na Mount Everest)